Grand Canyon a Route 66

29. října 2013 v 19:43

Jeden z posledních výletů,který jsme si udělali při pobytu v Sedoně, byl výlet do Grand Canyonu. Už asi začala sezona na konci března a proto mi skončilo pohodlné jezdění autem a museli jsme využít místní ,,kyvadlovou dopravu". Na cestu ke korytu Colorada jsme si netroufli, proto jsme zvolili jen okružní cestu ,,po vrcholu" Grand Canyonu. Určitě je to hezké místo na výlet, jsem ráda, že jsem tam byla, ale pro mě tak trošku jednotvárný pohled v celém průběhu kaňonu, kam jen oko dohlédne.


Nicméně je to neuvěřitelné co příroda dovede, jak je to staré ty skály....



Vezměte si s sebou svačinku na moc kvalitních nabídek občerstvení (kromě sendvičů a kafe) jsme nenarazili.

WILLIAMS
Po cestě zpět, jsme se ještě zastavili v městečku Williams, známé tím, že zde probíhá historická část Route 66 a městečko je vyzdobeno v tomto stylu téměř celé. Ale je to tam kouzelné, historické, staré auta, Elvis, všude obchůdky se suvenýry Route 66- pokud někomu chcete dovést plechovou ceduli s různými historickými a moderními motivy tak tady určitě najdete.



 

Pacific Highway 1

27. července 2013 v 15:06

Po třech dnech v San Franciscu jsem se vydala zpět do Orange Country. Rozhodla jsem se jet po slavné Pacific Highway 1 a musím říct, že to byl opravdu neuvěřitelný zážitek a doporučuji si ráno přivstat tak, aby jste dorazili do oblasti Big Sur časně ráno. Nebo aspoň já jsem měla krásné počasí, vyrazila jsem ze SF ještě za tmy, zažila svítání na cestě a pozorovala útesy ,které vyčuhovaly z mlhy, paprsky slunce prostupovaly skrz stromy, kolem voněly borovice a jediné rádio, které mi šlo naladit byla sanfranciská filharmonie…krásný pocit. Po cestě Vás čeká řada zastávek s nádherným výhledem na oceán a okolí, navštivte místní osadu rypoušů sloních a pokud máte den čas tak se někde v blízkosti Big Sur ubytujte a pořádně prohlédněte.










Já jsem se ubytovala až v Santa Barbaře- motel Pacific Crest Inn, asi 50metrů od oceánu. Motel byl čistý, ale chybělo mi tam vybavení tak jako v jiných motelech-mikrovlnka, lednička, kávovar. Vydala jsem se tedy na svůj první a jediný západ slunce nad oceánem a udělala si dlouhou a hezkou procházku po pláži. Na konci procházky jsem zjistila, že má chodila jsou olepena pískem, který nějak nejde sundat, obula si boty a šla zpět na motel. Po vyzutí jsem zjistila, že to není jen písek, ale že Santa Barbara je pověstná tím, že se zda nachází zbytky motorového oleje z člunů, které zde parkují. Takže mě místo hezkého večera čekalo drhnutí této věci z nohou, zašpinila jsme celou sprchu, skoro všechny bílé ručníky a stejně to nešlo a nešlo dolů. Nakonec se to povedlo aspoň částečně pomocí odličovacího mléka, ale pak jsem se od kamaráda dozvěděla, že nejlepší je smíchat písek s mýdlem a drhnout…no tak příště.





Druhý den jsem se vydala dál na cestu a udělala si už jen krátké přestávky na pláži Paradise Cove v Malibu-krásná čistá pláž, kde jsem za vstup zaplatila 30dolarů -takže zkuste popojet o pár metrů dál na veřejnou pláž , která je zdarma (max. zaplatíte za parkování 2,5dolarů). Poslední zastávkou byla pláž v Santa Monice a to bylo poprvé, kdy byla mlha a nešlo vidět skoro nic. Takže jsem se kousek prošla a pak už jela do Orange Country, vrátila na letišti auto a oddychla si, že jsem těch 3500km zvládla bez nehody a bez toho, aby mě zastavili místní šerifové… a pak znovu Sedona a to už bylo popsáno v jiném příspěvku.




San Francisco

27. července 2013 v 13:54

Poslední výlet , než jsme zase odjeli do Sedony, jsem si zase sama udělala do San Francisca. Cestu tam jsem zvolila z Orange Country přes vnitrozemí (po dálnici 5). V půlce března už v Californii panovalo jaro takže jsem po cestě mohla sledovat krásně kvetoucí ovocné stromy, sady pomerančovníků a citroníků a v San Franciscu pak krásné rozkvetlé tulipány.



Po zhruba 6hodinách jsem v předvečer dorazila do San Francisca a ubytovala jsem se na Lombard Street v motelu Travelodge Golden Gate- opět můžu doporučit jako čistý motel, navíc s výhodnou polohou pro procházky po městě. Takže jsem zaparkovala auto a celý pobyt jsem po SF chodila jen pěšky. Po asi 10minutách chůze se dostanete k oceánu a ke Golden Gate Promenade s krásným výhledem na Golden Gate a s hezkou pláží pro procházku při západu slunce.


Na druhý den jsem si naplánovala trasu, která vedla na ,,zakroucenou" část Lombard Street- poprvé jsem vyzkoušela pověstné zdejší kopce, ale výhled získáte krásný směrem na druhý Oacland Bay Bridge, poté jsem se vydala dolů na Fishermans Wharf, po cestě navštívila čokoládovnu Ghirardelli, prošla přes přístaviště až na Pier 39, dala si zde Fish and Chips, navštívila místní ponorku a vydala se po pobřeží ke Golden Gate Bridg. Celý den bylo krásně jasno, žádná mlha. Ta přišla na krátkou dobu až když jsem po zdlouhavé cestě došla ke Golden Gate Bridge, původně jsem chtěla dojít až na samotný Golden Gate Bridge a na Bakers Beach, ale už mě tak bolely nohy, že jsem došla jen pod Golden Gate a pak těžkopádně zpátky na motel, kolem velmi pěkné budovy observatoria.














Druhý den jsem se rozhodna navštívit centrum města- opět cca 20minutovou procházkou do kopce se dostanete k 6 viktoriánským domům- Painted Ladies, s výhledem na centrum města, odtud se pěšky dostanete k Civic Centru a dále na Union Square. Musím uznat, že jsem z toho centra neměla moc dobrý pocit, docela jsem se bála když jsem šla sama směrem na Union Square, není to zrovna čisté místo, s řadou různým divných individuí, tak jsme rychle spěchala pryč. Na konečné Cable Car jsem si koupila lístek, podle doporučení na www.cestovanipousa.cz jsem ušla 2 zastávky pěšky, protože na konečné byla docela dlouhá fronta a nastoupila jsem tedy do Cable Car dále a opět vystoupila na Fishermans Wharf, dala si Clam Chowder Soup -polévku z mušlí podávanou v chlebu (po které mi pak nebylo úplně nejlépe) a opět jsem se vydala po pobřeží směrem ke Golden Gate a zpět na motel. Měla jsem štěstí že předchozí den bylo krásně jasno na focení, protože druhý den se přes celý Golden gate a Alacatras táhla mlha.

 


LA a San Diego

27. července 2013 v 12:46

Po návratu z Utahu jsem si dala pár odpočinkových dnů a navštívila turisticky atraktivní místa v okolí mého dočasného bydliště. První den to byla návštěva Los Angeles.

Los Angeles
Do LA jsme se vydali primárně na návštěvu muzea moderního umění v blízkosti Walt Disney Concert Hall- která je považovaná za nejlepší koncertní síl na světě a i architektonicky se velmi dobře postavená, designovaná, proto zde v jejich zákoutích probíhala zrovna řada různého focení svateb, skupinových fotografií aj. Na nádvoří najdete krásnou kašlu z modro-bílé mozaiky a taky výhled na finanční čtvrť s mrakodrapy. No a dále už jen následovala návštěva Hollywood Boulevard, Dolby Theater (dřívější Kodak), China Theater (a před ním otisky rukou a nohou hvězd) a slavné Rodeo Drive, na jejímž konci najdete hotel Beverly Wilshire, kde se točil slavný film Pretty Women.









San Diego
Do San Diega jsme se vydala jen na návštěvu See Worldu, což je docela finančně náročný výlet. Měla jsem štěstí, že se jim zrovna před 14dny narodila malá kosatka. Navštivte zdejší vystoupení kosatek a delfínů, dejte si pochoutku Churros a sedněte si do vyšších řad, pokud nechcete být úplně mokří.




Arches

27. července 2013 v 11:57

Poslední z navštívených parků byl Arches. Původně jsem ho teda vůbec neměla v plánu navštívit, ale když už jsem dojela tak daleko, tak proč se nepodívat. A musím uznat, že je to jeden z nejhezčích parků se spoustou krásných vyhlídek a procházek a tras různých obtížností. Ale po týdenním cestování o samotě jsem byla docela unavená, bez nálady a tak jsem volila jen jednoduché trasy.
Na začátku parku jsem prošla přes Park Ave k Sheep Rock- hezká procházka po dnu koryta dřívější řeky, které je oblemováno krásnými skálami a na konci s pohledem na skálu se sedící ovečkou na jejím vrcholu.





Hezký výhled na okolní hory pokryté sněhem pak uvidíte z okolí Balance Rock.




Jednoduchá trasa Vás čeká pokud navštívíte Broken Arch, kde půjdete okolo Sand Dune Arch, což je další z neuvěřitelně poskládaných skal. Dovnitř Sand Dune Arch jsem se nepodívala, jelikož tam byl všude kolem ještě led a pár lidí se tam hezky sklouzlo.






Podle mapy parku je trasa na vrchol Delicate Arch považovaná za náročnou a nějak už mi docházely síly, tak jsem zvolila jen výhled z Delicate Arch Viewpoint, ale popravdě myslím, že bych to asi zvládla dojít až nahoru, ale nějak motivace a vůle už v tu chvíli nebyla….


Na konci parku Vás čeká opět pohodová procházka k Landscape Arch, kde bylo ještě docela dost sněhu po cestě. Po cestě zpět se těšte na krásný výhled na hory v dálce.




Je škoda, že jsem si na Arches nenechala více času nebo více odpočinku, protože myslím, že opravdu stojí za to si ho projít a určitě ho při své návštěvě nevynechávejte. Následoval přesun do městečka Richfield, kde jsem se chtěla ubytovat před dlouhou cestou zpět do Californie, která mě čekala další den. Poprvé se mi zde stalo, že mě moje GPS TomTom zklamala a navedla někam úplně jinam -do nějaké vesničky s 5 domy, traktory a krávami, kde to teda vůbec nevypadalo, že mi byl nějaký motel. Přišlo mi divné, že mě GPS navádí ke sjezdu, když na ukazatelích podél dálnice bylo do Richfieldu ještě několik mil. Nakonec jsem se rozhodla, že budu pokračovat dál, že v Chedar City je několik motelů, které jsem viděla když jsem jela do Bryce a tak jsem si zadala Chedar City a vyjela. Shodou okolností mě po pár kilometrech GPS dovedla do Richfieldu, našla jsem i svůj objednaný motel. Ale byl to opravdu divný den....Na motel Budget Host Nights Inn jsem dorazila za tmy, na recepci s takovým divným indickým pánem neměli moji rezervaci, nakonec mi dal volný pokoj, vedle bydlel nějaký podivín (který měl určitě v tom velkém autě schovanou motorovou pilu), pokoj nebyl zrovna čistý, za 5 minut mi zhaslo hlavní světlo, zablokovala jsem dveře židlemi a lehla si do ne zrovna čisté postele.... takže jsem se té noci moc nevyspala a druhý den se vydala na 8hodinovou cestu do Orange Country a poprvé vyzkoušela jak se jezdí na víceproudých dálnicích když jsem zastavovala v Las Vegas:-) Myslím, že jsem se za ten týden vyjezdila, mé auto bylo pořád stejně špinavé od návštěvy Bryce, což zaujalo slečnu vybírající mýtné na dálnici v Californii, které se mě ptala jestli jsem jela nějakou Off RouteJ Ale dostala jsem se zpět do Californie a začala plánovat další výlety…

Monument Valley a Four Corners

27. července 2013 v 10:31
Z městečka Page mě čekala náročná cesta- dostat se do městečka Moab a po cestě si prohlédnout Monument Valley a Four Corners. Celkem asi 7,5 hodin jízdy a 350mil. Ale musím říct, že cesta celkem utekla. Opět Vás čeká jízda přes americké plániny s krásným výhledem a tak na mě padla taková pohoda, že zanedlouho už jsem parkovala u Monument Valley, kde zaplatíte vstupné 5dolarů a pak záleží na Vás co si vyberete za prohlídku. Budou Vás lákat místní průvodci na prohlídku v jeepu nebo můžete jet svým autem. Cesta je prašná, nezpevněná a tak jsem radši zvolila jen prohlídku z místního hotelu, jelikož jsem se tak trochu bála se svým malým autem vyrazit ,,do terénu". Přece jen co bych si tam sama počala kdyby se něco stalo.... V místním indiánském hotelu si můžete prohlédnout takové malé muzeum o historii místních indiánů, nakoupit suvenýry atd. Mě prohlídka Monument Valley jen z terasy hotelu úplně stačila,akorát bylo docela větrno tak jsem se moc nezdržovala a pokračovala k Four Corners.



Four Corners je nenápadné místo uprotřed ničeho, kde kromě označení hranice 4 států nehledejte nic jiného -teda ještě lavičky a budky, kde bylo pár indiánských prodejců. Ale zase si můžete užít ten pocit navštívit 4 státy v jeden okamžik :-). Po zhruba 3hodinách cesty jsem se pak dostala do městečka Moab, ubytovala se v motelu Bowen Motel, navštívila místní supermarket a pak padla únavou. Motel opět můžu doporučit jako čistý, vybavený, klidný.


Page a Antelope Canyon

22. července 2013 v 22:13

Třetí den jsem zvolila menší odpočinek a prakticky se jen přesunula do městečka Page, kde jsem se ubytovala v motelu Rodeway Inn. Motel byl opět čistý, s potřebným vybavením (lednička, kávovar, mikrovlnka, televize). Motel je blízko supermarketu a benzínky, a co bylo pro mě důležité 5minut jízdy od Antelope Canyonu. Což byl cíl mého pobytu v městečku Page. Antelope Canyon patří pod správu místních indiánu, a i při procházce městem zjistíte, že je jich tu opravdu hodně. Navštívila jsem Lower Antelope Canyon. Mají tam, co jsem pochopila z nesrozumitelné indiánské angličtiny, nějaké hodiny, kdy dělají skupinové prohlídky, což v mém případě bylo nejblíže v 13hod. Takže jsem jela zpět do motelu a vrátila se tedy zpět v 13hod. Bylo mi divné, že tam nikdo nebyl-žádní jiní turisté a tak jsem měla soukromou prohlídku kaňonu jen s průvodcem…krása. Až po návratu do Californie jsem se dozvěděla, že je zde o hodinu posunutý čas oproti califonskému. Podle předchozích informací, co jsem si přečetla, by měla být možná prohlídka i samostatně bez průvodce, ale ten indián co tam byl se k tomu nějak neměl pustit mě tam samotnou, takže jsem musela počkat, až se mě ujme nějaký průvodce. Četla jsem, že Lower Canyon je náročnější na návštěvu- už jenom ten vstup do canyonu, kdy jdete prakticky malou puklinou v zemi dolů po podzemí, pak jsem se musela místy dostávat opravdu úzkýma skulinkama a mít pár kilo navíc, tak budu mít asi problém. Stoupání na konci kaňonu mě taky trošku zadýchalo, ale zážitek z tohoto místa to překonal. Navíc byl průvodce moc milý a tak trochu mi radil jak a co v kaňonu fotit. Prohlídku známé vyhlídky Horseshoe Bend jsem bohužel nenavštívila, protože kolem ní byla vedena objížďka kvůli úpravě silnice.







Zion a Bryce

22. července 2013 v 21:39


Z Las Vegas už jsem se pak sama vydala napříč národními parky v Utahu. Mou první zastávkou byl Zion. Vyrazila jsem z Las Vegas v 5 ráno a zhruba za 3,5 hodiny jsem byla v Zionu. Po cestě krajinou Utahu vás čekají nekonečné pláně, pastviny s volně se pasoucíma krávama, za nimiž se tyčí krásné hory. Takže kdybych neřídila, fotím snad celou cestu. Na dálnicích bylo skoro prázdno jen já a pár kamionů. Jen si nezapomeňte nějaké CD s hudbou, protože naladit nějaké rádio bylo téměř nemožné a když se jedno podařilo už tak americké country.

Zion

Výhodou návštěvy v únoru bylo to, že jsem měla téměř celý park sama pro sebe, všude plno místa na parkování a mohla jsem se tedy zastavit autem , kde jsem chtěla a kdy jsem chtěla. Nevýhodou cestování v únoru je to, že zde byly ještě zbytky ledu a některé cesty byly z části zavřené. Myslím, že zrovna Zion je lepší navštívit na jaře, na podzim, kdy kvetou stromy, protože většina z nich je listnatých a určitě dodá parku větší kouzlo než holé větve. Ale i tak se mi park moc líbil. Pro přespání jsem pak zvolila město Hurricane a motel Travelodge, kde jsme strávila dvě noci. Motel byl čistý, vybavený potřebným zařízením a byl i s ranní snídaní- což spočívalo v možnosti udělat si čerstvé vafle s javorovým sirupem, opéct si toustový chleba s máslem, vzít si jablko a udělat si kafe či čaj. Hurricane je malé městečko, moc jsem ho nezkoumala, protože jsme zde jen přespala. Naproti motelu byla pizzerie a benzínka, kde se dalo něco koupit k večeři…na přespání ideální. Vyhovovala mi i blízkost k dalšímu parku, kterým byl Bryce a kam jsme se vydala další den.





Bryce
Myslela jsem, že cesta do Bryce proběhne tak v pohodě jako do Zionu. Ale po cestě jsem přemýšlela, jestli se neotočím a nepojedu zpět. Bryce je výše položený než Zion. Takže větší zima a více sněhu…i na cestách. Bála jsme se, že někde dostanu smyk, každý kamion moje auto ohodil vrstvou sněhu smíchaného s pískem, drobnými kamínky a asi solí. Mé stěrače nestíhaly, navíc mi došla voda v ostřikovači … takže paráda. Na nějaké benzínce jsem to zkoušela z auta dostat dolů pomocí stěrky a vody, to bylo ještě horší (čím víc jsem se snažila i v dalších dnech-tím to bylo horší). Takže moje krásně modré auto bylo najednou čmouhově bílé. Nakonec jsem dorazila do Bryce- už na vstupní bráně jsem měla nějaké nedorozumění s místní paní, které kontrolovala Annual Pass a podle které, až zase budu chtít příště přijet tak se mám naučit lépe anglicky (zajímalo by mě, kolik cizích řečí umí perfektně ona…). Stejně tak ne úplně příjemný byl pán v informačním centru, když jsem chtěla vědět, jestli se autem dostanu všude nebo jsou některé místa zavřená kvůli sněhu. No tak jsem vyrazila to zkusit sama. Všechny ,,View point", které byly zobrazeny na mapě (mapu parku dostanete zdarma při vstupu do parku) byly dostupné autem. Opět jsem tu byla opět skoro sama a když jsem někoho potkala většinou šlo o starší páry američanů, kteří byli vždy milí, začali si se mnou povídat a doporučovali, kam se ještě mám zajet podívat, zda se nechci vyfotit atd. Bryce mi přijde kouzelný, když je zasypaný sněhem, pěkně to zvýrazní reliéf jeho červených útvarů. Na větší túry to nebylo, protože řada tras si myslím byla ještě pod sněhem, ale jinak všechny vyhlídky byli dostupné a sníh zde odklizen.







Las Vegas

22. července 2013 v 20:03

Las Vegas

O tomto městě se dočtete všude a podrobně. Takže jen asi zopakuju to, co už bylo napsané několikrát. Cesta z Californie proběhla dobře, vlastně všechny cesty proběhly dobře díky stavu místních komunikací. I když se jede vlastně pouštní krajinou, takže žádný extra výhled nečekejte. Po příjezdu jsme se ubytovali v hotelu Luxor. Čekali jsme větší komfort, ale celkem to šlo. Neměli jsme dobré sousedy, kteří v noci dělali bordel. Naštěstí odjeli druhý den pryč. Co mě překvapilo je, že v tam drahém hotelu nemáte přístup k internetu zdarma na pokoji, jako tomu je v levných motelech. Procházení casinem je hrozný chaoz, kouř a bludiště. Což jsem pochopila je tak trochu účel proti zlodějům -zamezit jim rychlé orientaci a útěku. Jinak doporučuju návštěvu známého Bellagia a jeho fontán venku i čokoládové fontány vevnitř. Byla tu i milá paní, která měnila peníze za žetony a dala mi několik suvenýrů ve formě žetonů. Krásný interiér uvidíte i v Ceasar Palac a hotelu Venezian, kde mají teda krásně vymyšlené umělé nebe a můžete si užít jízdu na gondole.
Přes den není Las Vegas nijak úchvatné, podíváte se po stripu, prohlédnete hotely, ale ta krása se pak ukáže až v noci, kdy začínají nejrůznější show, světelné efekty atd. Přes den jsme navštívili nedalekou přehradu Hoover Dam, což asi ocení technické typy. A kde jsme zažili na mostě takový vítr, jako snad ještě nikdy.







Pláže podél cesty z LA do San Diega

22. července 2013 v 13:58
Pokud se vydáte z Los Angeles směr San Diego můžete navštívit řadu více či méně hezkých pláží. Já jsem navštívila následující tři z nich. Pokud nebudete mít dost času za návštěvu stojí pláž patřící ke Crystal Cove State park, která je hned pod Pacific Hwy 1. Na koupání to teda ještě nebylo ani náhodou, ale tak odvážila jsem se aspoň chvilku ponořit nohy po kotníky a otřást se zimou:-)


New Port Beach
Městská pláž s typickými surfaři, budkami pro plavčíky, malými plážovými domečky podél pláže. Okolí pláže není zrovna nijak krásné, takové celkem špinavé, staré domečky, takže kromě pláže tu nic extra krásného neuvidíte. Nejvíc mě pobavilo, že hned u pláže je tu parkoviště, kde ráno místní obyvatelé přijedou autem, sledují dění na pláži, pijí kafe z papírových kelímků, aniž by z toho auta vůbec vystoupili.




Crystal Cove State Park
Pokud si do vaší GPS zadáte Crystal Cove State Park, dojedete k informačnímu a registračnímu centru, odkud vás pošlou na parkoviště naproti přes cestu (při odjezdu od vás vyberou 15dolarů). Po krátké cestě přírodní cestou se vám naskytne krásný výhled dolů na pláž, která byla pro mě asi jedna z nejhezčích pláží. Možná protože jsem tady byla hned od svítání, kdy jsem měla celou dlouhou pláž pro sebe a užila si úžasnou procházku. V jejím středu se nacházejí historické staré plážové chatky, takový malý přírodní skanzen.




Laguna Beach
Městská pláž, kde po setmění vidíte rozsvícené město nad pláží. Pláž je rušnější díky tomu, že je blízko centra města, kolem je lemována řadou hotelů a dále zde najdete různé obchody -zejména butiky s oblečením a vyhlášená je velkým počtem uměleckých galerií v okolí.




Sedona

22. července 2013 v 13:08 | Radka

První a poslední část mého pobytu jsem strávila delším pobytem v městě Sedona, kde jsem dělala doprovod své sestřenici, která zde dělala Reiki kurzy. Sedona je malé městečko zhruba s 10 000 obyvateli, převážně důchodového věku, které však během roku přivítá více než 4 miliony turistů z celého světa. Nejvyšší návštěvnost je zde od října do dubna, protože přes léto jsou zde vysoké teploty. Jde totiž o město v arizonské poušti, takže léto je zde opravdu žhavé. O Sedoně se moc často v průvodcích o cestování po USA nesetkáte, není to cíl většiny cestovních kanceláří či jednotlivých cestovatelů. Což je škoda. Sedona je totiž považována za velmi spirituální město a dýchá tady na vás klid a pohoda uprostřed krásných červených skal. Sjíždějí se tu lidé z celého světa, kteří se zajímají o spirituální věci, a také město podle toho vypadá. Podle informací je to jediné místo na světě, kde se nacházení tak blízko sebe 4 místa s vysokou nadpřirozenou energií- nazývané Vortex. Je zve velká koncentrace obchodů právě s ezoterickými potřebami-krystaly, minerály, kyvadla, galerie moderního umění a velká nabídka ezoterických služeb-reiki, čtení z ruky, fotografování aury, kurzy jógy aj. Nejsem takto ezotericky zaměřená bytost, ale je fakt, že kdykoliv jsem si sedla na lavičku v komplexu Hyatt či jinde, dosedla na mě zvláštní pohoda a vydržela jsem tam sedět hodiny a jen pozorovat tu krásnu, co během tisíciletí stvořila místní příroda.

Tipy na výlety:
Samotné město Sedona- zvládnete projít pěšky, je to malé městečko s architekturou divokého západu, s krásným výhledem na červené skály v okolí. Doporučuju krásný pohled z terasy v komplexu Hyatt, kde můžete hledat skálu ve tvaru psa Snoopyho a velblouda, pohled se vám naskytne i na dvě skály ve tvaru mamutů a na tzv. Cathedral rock.

Pokud máte čas a zájem o prohlídku Sedony a okolí s výkladem využijte hodinovou jízdu v tzv. Sedona Trolley- historická ,,tramvaj" , která má dvě trasy jízdy (A a B), každá trvá hodinu a jedna jízda stojí 15dolarů (pokud si zakoupíte A +B zaplatíte 25dolarů. Doporučuju však trasu A, která pro mě byla více zajímavější- navštívíte tzv. Chapel of the Holly Cross s krásným výhledem na okolní skály.

Určitě se zajeďte podívat na Bell rock, asi 10 minut autem od Sedony- skála ve tvary zvonu, kde se nachází jeden z Vortexů a je zde opět krásný výhled na místní skály. Místo parkovacího lístku zde využijete Annual Pass.

Red Rock State Park-cca 20min jízdy od Sedony, krásný park, vhodný pro procházku kolem řeky s tzv. Buddha Beach- kamenitá pláž, kde jsou jednotlivé kameny naskládané na sobě a to prý vám přinese štěstí…tak si taky jednu věž postavteUsmívající se

Sedona Airport- zde se taky nachází jeden z Vortexů a krásný výhled na skály, které z města neuvidíte. Doporučuju vylézt či vyjet sem před západem slunce.

Amitabha stupa- buddhistický pomník se sochou Budhy, která se tak trochu do arizonské pouště nehodí…ale hold i to je AmerikaMrkající A opět zde získáte krásný výhled.

Angel labyrinth- další ze spirituálních míst, asi 15minut jízdy od Sedony. Říká se, že pokud máte nějaký problém, řešení se vám objeví než labyrint dokončíte. Je tam nezpěvněná příjezdová cesta, tak zvažte kvalitu vašeho vozu.
Pink Jeep- tato společnost je zde velmi rozšířená a nabízí několik druhý výletů buď po Sedoně a okolí nebo do vzdálenějšího Grand Cannyonu v jejich růžových džípech.



Tipy na stravování:
Wild Flower Bread company- najdete ji v komplexu Hyatt. Mají zde výborné sendviče, saláty, polévky a různé druhy sladkého pečiva. Je to opravdu oblíbený podnik, takže počítejte, že během obědu je zde velký nával. Dá se tu pořídit snídaně, oběd i večeře.

Red Planet Diner- pokud dostanete chuť na typický americký hamburger doporučuju tuto restauraci s trošku mimozemským vybavením, kde jsem ochutnala svůj první americký hamburger.

New frontiers natural market- obchod se zdravou výživou, bio potravinami,ale také zde vaří vlastní ,,zdravá" jídla, či si zde můžete namíchat sami různé zeleninové saláty na váhu.

Pink Java Cafe- pokud už budete mít dost kafe ze Starbucksu (ten je tu taky v komplexu Hyatt) navštivte tuto kavárničku, kde z její terasy budete mít krásný výhled na okolí.


Tip na ubytování:
Babby quail inn- holky mají tento motel oblíbený pro svou čistotu a příjemnou paní majitelku, k dispozici je i vířivka.

Rodeway inn & Suites Iris Garden- ubytování přímo v centru města, hezké čisté pokoje.

Odlet tam a zase zpátky....

18. června 2013 v 22:09
Odletu jsem se bála -hlavně toho, že nestihnu přestup v Londýně, na který jsem měla 1hod a 45min. Navíc při čtení všech těch názorů na internetu o tom, jak je přestup na Heathrow složitý, jsem z toho nemohla pár dní spát. Letěla jsem trasu Praha-Londýn- Los |Angeles s British Airways.

Odlétala jsem 12. února. Začalo to poměrně dobře. V Praze nepsali na odletové tabuli žádné zpoždění, nástup do letadla proběhl úspěšně, ale mezitím venku začala docela velká sněhová vánice. Takže jsme v Praze čekali než letadlo nastříkají protimrznoucí směsí.Už jsem se začínala bát, protože narůstalo zpoždění. Nakonec jsme do Londýna doletěli včas.

A teď ten pověstný přestup z terminálu 3 na terminál 5, ze kterého se cestuje za oceán.... Na internetu jsem našla různé názory, často negativní, že je to složité atd. Proto jsem se před odletem podívala na stránky letiště Heathrow, kde mají istruktážní video (zde odkaz : http://www.heathrowairport.com/heathrow-airport-guide/flight-connections/connection-guides) jak tento přestup probíhá. Ten samý postup byl pak vyobrazen na letence, kterou jsem dostala už v Praze (tedy jsem si v Londýně nemusela vyzvednout novou letenku pro let Londýn-LA) Schválně jsem si měřila čas od výstupu z letadla po příchod k příslušné odletové bráně pro letadlo do LA. Takže to probíhalo následovně: po výstupu z letadla jsem přestoupila na autobus, který byl přistaven hned u letadla a který mě zavezl z terminálu 3 na terminál 5, pak jsem sledovala příslušné fialové ukazatele, zdržela jsem se na bezpečností kontrole- jednak kvůli většímu počtu lidí přede mnou (cca 20) a taky jsem (jako pokaždé na tomto letišti) začala při průchodu detektorem pískat (takže vyzout boty, osobní prohlídka atd.) a pak jsem si našla příslušnou bránu (tuším, že to byla brána 53). Taky mě překvapilo, nikde jsem to nečetla před tím, že šipky k této bráně vás dovedou k takovému ,,letištnímu metru" do kterého nastoupíte a odveze vás to k příslušné bráně. Na stránkách Heathrow se doporučuje na tento přestup z terminálu 3 na terminál 5 celkem 90minut, já jsem to zvládla za 40minut a to jsem nějak moc nespěchala. Nástup do letadla proběhl celkem dobře. No, a pak nás v tom letadle nechali sedět 4 hodiny než jsme vzlétli...Napřed hodinu nikdo nehlásil nic o tom, co se děje. Pak kapitál opakoval každou hodinu něco v tom smyslu, že je závada na letadle a že to opravují. Bohužel nás asi tři hodiny nechaly letušky jen tak, až ke konci donesly aspoň trochu vody jinak se nic nedělo....a pak už 15 hodinový let do LA.

Na letišti v LA jsem se jako asi každý, kdo letí do USA, bála kontroly u imigračního úředníka. Dostala jsem se k nějakému mladému asijskému úředníkovi, kterého ho už to asi v 11hod večer nebavilo a kterému jsem díky tomu jeho přízvuku nerozuměla ani slovo. Mé připravené fráze mi byly k ničemu. Nějak jsem tušila, že se ptá asi na účel cesty a tak jsem řekla, že jedu na návštěvu a cestovat. Pak se mě ještě na něco ptal, ale to jsem řekla, že nerozumím....pak už jen otisky a razítko do pasu a bylo to....

Jelikož jsem měla ze začátku své zázemí u sestřenice, která poblíž LA žije, nemusela jsem ještě ten večer řešit motel a půjčení auta. To přišlo na řadu až několik dní potom.

Na závěr jen dodám, že přestup na Heathrow jsem zvládla, letadlo jsem stihla (toho jsme se bála nejvíc, jak to tam budu se svou angličtinou řešit, nějakou novou letenku....ale asi co si člověk přeje tak to se mu splní, protože na cestě zpět jsem to letadlo z Londýna do Prahy opravdu nestihla, jelikož už v LA bylo napsané, že se let o hodinu přesouvá, odlet se pak taky zdržel. Ale musím uznat, že British Airways to měli hezky udělané, protože hned po výstupu z letadla v Londýně, tam stáli zaměstnanci BA s cedulemi a hned nám dali nové letenky na následující let). Zavazadla jsem taky nemusela nijak řešit, ani při jednom letu, a v pořádku jsem je vždy našla. Jen na letišti v LA při cestě do Prahy se připravte, že si je musíte odbavit sami u odbavovacích stánků co tam mají.

Úvod

18. června 2013 v 21:09 | Radka
Vítám vás,

tento blog slouží pro všechny, kteří plánujete výlet do USA a stejně jako já před odletem hledáte nejrůznější informace o USA, přemýšlíte co a jak udělat, zařídit, kam se podívat. Stejně jako já určitě hledáte nějaké typy a doporučení od těch, kteří tam byli. Pro začátek vaší cesty doporučuju pročíst si informace na www.cestovanipousa.cz, já jsem podle této stránky začala zjišťovat co a jak a vždy když jsem měla nějaký dotaz, dostalo se mi od autorů odpovědi a různých typů a doporučení.

Rozhodovala jsem se dlouho, jestli pojedu nebo ne...Nakonec jsem se rozhodla a vyrazila...sama. Za oceán, s mizernou znalostí angličtiny, s typicky ženským stylem řízení auta (teda hrozným a s minimem zkušeností) a přece jsem to zvládla a procestovala západ USA a najela skoro 5000km. Byla to cesta nejen za poznáním USA, ale i za poznáním svých skrytých dovedností, nových stránek mé duše a o přemýšlení, na které budete mít dost času při jízdě po slavných amerických dálnicích.

Doufám, že vám aspoň trošku mé zážitky pomůžou s plánováním vaší cesty, že si ji pak užijete tak dobře jako já a budete pak jen vzpomínat a doufat, že možná někdy ještě jednou....

Radka

(crhonkova.r@gmail.com)